Detail vzkazu
Drahá Eliško,
Ani vlastně nevím proč ti píšu. Možná se mi vážně až tak moc nechce učit na dějepis. Nicméně vzpomněla jsem si na tábor, tam nám řekli že nám za nějaké 3 až 4 roky pošlou ten dopis. Hádej co - stále nedorazil:). Proto teď dávám naději aspoň moderním technologiím a pokud si náhodou říkáš: Tak proč jsi to nenapsala ručně mladší já? Buďme realisti, obě moc dobře víme že bych buď zapomněla kam jsem ho dala a nebo jednoduše zapomněla na jeho existenci. ( A to se ani nebavím o tom že bych ho první dny nedočkavostí otevřela) Každopádně chci být vážnější něž obvykle. Zkusím to tedy od začátku.
Drahá Eli,
asi budeš hodně překvapená až ti tohle přijde ale jsem tvoje mladší já.
Mám na tebe hodně otázek. Třeba jak jsi na tom? Ať už psychicky či fyzicky. Jsi tam kde jsi měla být? Pokud se nepletu tak ti je 20 let. Jsem na tebe hrozně hrdá a myslím to upřímně. Opravdu. Vím jak moc to těžké je. Nebo vlastně ne, nevím protože před 5 lety jsem si říkala, že už to nemůže být horší a teď si říkám jak jednoduchý svět a vlastně i život byl. Vše bylo mnohem víc stálé? Dá se to tak říct? Možná dokonce živější. Nevím. Mám pocit jakoby barvy zesmutněli a pomalu se vytráceli a světlo které mě provázelo, se ukrývalo. Já jsem opravdu hrozně moc unavená ale nechci si stěžovat. Uvědomuji si že při čtení tohoto dopisu určitě myslíš na to jak bláhová jsi byla. Že se vlastně nic nedělo. S tím se pojí další věc. Co to pálení? Pořád to děláš? Předtím než odpovíš, ti chci říct, že se ani v nejmenším nezlobím jen možná by jsme s tím mohli něco udělat. Já se opravdu snažím přestat, jenže jsou stále dny kdy prostě jen brečím a potom beru i ten zatracený zapalovač. Jakmile ze zapalovače vyhrkne plamen, je to jako droga. Já to nedokážu zastavit. Mrknu a mám popálenou kůži. Nenávidím a zároveň miluji pocit bolesti najednou. Poslední dobou jsem o tom přemýšlela a možná jsem už přišla na to proč to dělám. Bolest obě moc dobře známe a je to pro mě každodenní záležitost. Je to stále. To je to co mě nutí neustále přidržovat rozpáleny zapalovač u kůže. Víš ale při nedávné události jsem slyšela hlas. Doteď si nejsem jistá jestli to bylo mé podvědomí či opravdu nějaký duch či dokonce Ježíš. (Ano, vím zní to šíleně) Hlas se mě jednoduše zeptal: Co to děláš holka? A v ten moment jsem přestala. Ať už to bylo cokoliv jsem vděčná za pomoc. Nicméně tímhle jsem ti chtěla jen říct, že s malou pomocí, jsem zvládla se odprostit. A zvládneš to i ty. Dobře tak teď něco lehčího. Moje následující otázka zní: Co teď posloucháš? Jakou písničku a interpreta máš nejraději?
Já teď přímo poslouchám "come on Eilen" Jo a miluji Radiohead, Lanu Del Rey, Davida Bowieho, Sombra a dalších asi tisíc zpěváku a kapel.
Na co se dalšího se zeptám je to: Máš kluka? Nebo si už měla kluka? Jaký je či byl? Doufám že je přesně jako by napsala by napsala Sarah J. Maas, Rebbeca Yarros a daších x spisovatelek romantasy knížek. Vysoký 2 metry, s tmavými vlasy, ostře řezanou čelistí, svalnatý (hodně), olivovou pletí a krásnýma očima. Ideálně aby byl jako Xaden Rioson. Ne dobře dělám si legraci ale vážně , našla jsi sním ten klid a bezpečí? Zachytný bod uprostřed chaosu.? Přimlouvám se za to aby to stejné on citíl v tobě a věděl že tu pro něj ty taky vždy budeš. Jo a samozřejmě, bez diskuse doufám, že má dobrý hudební vkus. Ještě o tom, jak jsme se bavili o tom jak má tvůj přítel vypadat atd... Tak se chci zeptat, jestli ještě pořád čteš? Já totiž jsem až posedlá čtením. Například teď sérií skleněný trůn a opravdu to hrozně miluju. Aelin je tak skvělá. No nicméně bojím se že to budu muset každou chvíli skončit. Mám ještě miliony otázek ale asi poslední o čem chci mluvit je to, že často myslím na své mladší já. Nedokážu dostat z hlavy představy, že jsem tu malou a krásnou holčičku zklamala. Vidím jen obraz její skleslé a plačící tváře. Také se pořád starám a hledím na svoje slabiny až se nakonec pomalu stávám křehká. Problémem. Ovšem já si neuvědomila, že ta holčička nebrečí proto, čím jsem stala ale proto, že nedokážu vidět nic než ty tmavá a prázdná místa uprostřed mě. Malá Eliška je smutná jen proto že nás vždy milovala, miluje a milovat bude, přesně takové jaké jsme. Neúplné a nedokonalé. Věří v naší krásu, právě tak nedokonalou a tím i upřímně nádhernou. Proto nezapomínej na to že přesně tak tě vidím já. Jsem strašně vděčná že jsi to právě ty kdo se ze mně stal. Díky že stále jsi. Jsi nádherná žena a já tě vždy budu mít ráda.
S láskou, Tvé milující mladší já.
