Detail vzkazu
Ahoj,
chtěla jsem napsat „čus“… ale asi by to nebylo úplně důstojný, když tohle čteš až za 10 let.
Je zvláštní psát někomu, kdo jsem vlastně já… jen o 10 let starší. Doufám, že když to čteš, tak jsi šťastná. Nebo aspoň klidná. Nevím, jak mám úplně začít, ale nějak to zkusím.
Mám teď Matyho. A i kdybychom spolu už nebyli, vím, že na něj jen tak nezapomenu. Některý lidi v tobě zůstanou napořád, i když odejdou. Je hodný a mám ho strašně ráda. Občas se hádáme, někdy fakt hodně, ale stejně věřím, že to zvládneme. A tajně doufám, že si tenhle e-mail jednou čteme spolu a že už jsme třeba svoji.
Jsem ve třeťáku a stojím na místě, kde se mám rozhodnout, kam dál. Psychologie, kriminologie, JAMU, pajdák… tolik možností a já vlastně jen doufám, že si vyberu správně. Nejvíc mě to táhne k psychologii nebo k hudbě. Chtěla bych pomáhat lidem. Chtěla bych zpívat. Chtěla bych dělat něco, co má smysl. Možná obojí to by bylo úplně nejlepší.
Doma je to hezký. Máme se rádi. A já si začínám víc uvědomovat, jak moc to není samozřejmost.
Marťas mě občas trápí, protože nechodí do školy a zlobí. Ale stejně vím, že je v něm dobro. Vždycky si vzpomenu na ten den, kdy jsem brečela kvůli Matymu a šla jsem za ním. Hráli jsme nějakou hru – byla tam apokalypsa a otevírali jsme dobrým a zlým entitám. Už ani nevím, jak se jmenovala, ale vím, jak jsem se cítila. Méně sama.
Děkuju Marťo.
Terinka s tou jsem si teď nejblíž. Je jí 12 a někdy je fakt nesnesitelná. Ale je moje. Máme svoje chvíle, kdy se smějeme úplným blbostem, hrajeme Simíky a stavíme domečky. Kdy jí říkám tajemství, které nemůžu říct nikomu jinému a když spolu vytváříme fakt dobrý outfity. A já doufám, že si tohle všechno jednou zapamatuju přesně tak, jak to je.
Kryštůfek je strašně citlivý. A někdy mám pocit, že je až moc dobrý pro tenhle svět. Jako by si zasloužil něco jemnějšího, než jaký svět někdy umí být.
Maminka. ta je pro mě teď úplně všechno. Je krásná, i když to sama nevidí. A v tomhle období mě drží víc, než si možná uvědomuje. Bojím se dne, kdy už nebudu její malá holčička, která za ní může přijít s čímkoliv. Ne proto, že by tu pro mě nebyla… ale protože budu muset být silná sama.
Děkuju ti za všechno, mami.
Táta je pořád takovej svůj. Občas jako děťátko… ale právě proto ho mám ráda. Vždycky se ptá, jak se mám a pozná na mě, když něco není v pohodě. Umí rozesmát i ve chvílích, kdy to nejvíc potřebuju. Doufám, že tenhle jeho kousek v něm nikdy nezmizí.
Děkuju, tati.
Dělám autoškolu – na auto i motorku. Chci být volná. Chci jet kamkoliv, kdykoliv. Chci vidět svět, protože jsem zatím skoro nic neviděla. A trochu se bojím, že jednou už to nepůjde tak snadno. Svět se mění a ne vždycky k lepšímu.
Mám kamarádku Sofi Salvatore. Nevím, jestli spolu za 10 let ještě mluvíme. Ona chce odejít z Česka, já chci zůstat. Někdy se lidi prostě rozejdou, i když by nechtěli.
Teď jsem šťastná. Tak obyčejně, klidně šťastná. A strašně si přeju, abys to tak měla i ty. Aby ses na tenhle e-mail nedívala se smutkem ale s úsměvem. Jako na kus života, který byl opravdový.
Doufám, že jsme všichni pořád tady. Že se nic nezlomilo tak, aby to bolelo ještě teď.
A jestli tohle čteš někde s lidmi, které miluješ tak si toho važ. Protože já teď přesně tohle mám. A je to víc, než jsem si kdy dokázala uvědomit a neskutečně si toho vážím
Tak jo.
Měj se hezky a buď na sebe hodná.
Uvidíme se za 10 let. ❤️
