Detail vzkazu
Ahoj Domí,
doufám, že se teď, když čteš můj dopis, máš lépe, než já teď, když ho píšu. :)
Je 13. 1. 2022, sedím v kanceláři technického nákupu v Kauflandu a místo vytváření objednávek si zkracuji čekání na oběd s Barčou a Verčou psaním tohohle vzkazu. Snad máš pořád svoji židli tady a jestli ne, doufám, že je to na lepším místě. Při troše štěstí tě Kaufland jen platí a užíváš si vysněnou "dovolenou" (ty víš). Po dopisu jdu psát úkol na němčinu, ty už mluvíš německy plynule, viď?
Po práci jdu běhat do fitka, je na čase začít zase něco dělat, jsem na své nejvyšší váze a nevypadá to pěkně, i když dnes mi to docela sluší a cítím se dobře. Mám pošramocený sebevědomí a je potřeba si ho trochu zvednout.
Pendluju už dva roky mezi Kladnem a Malešicemi, je to náročný časově, logisticky i psychicky, ale druhá polovina jinak nedá. Snad přijde posun, doufám, že ty už alespoň kupuješ byt. A snad už máš nový auto, nebo ti Puclik pořád slouží?
Miluju Zdendu. Miluju ho tak moc, že jsem mu přizpůsobila celý svůj život a udělala bych pro něj první i poslední. Z jeho strany to necítím, budoucnost neplánujeme, spousta věcí je špatně a nevím, jestli to ustojíme. Ustupuji v tolika věcech, snížila jsem tolik nároků, jsem šťastná jen, když to vše špatný dokážu na chvíli přehlédnout. Náš vztah není ideální, ale přes to všechno ho bezpodmínečně miluju, i když to bolí.
Žijeme dva roky s covidem. Jsem po druhé dávce očkování, fuj. Je to příšerný a všichni toho máme dost. Co ti přeju nejvíc je, ať je tahle věc pryč a jsi zdravá. A všichni kolem tebe taky. Snad tě to neomezuje na svobodě a můžeš co chceš a kde chceš... Trápí mě dech a záda, pleť, křečový žíly a štítná žláza, pálí mě oči, špatně trávím, padají mi vlasy a jestli ses ještě nerozpadla, tak je to vlastně úspěch.
Předvánoční čas přinesl samé dobré zprávy, Naty se vdává a Týna čeká miminko. Těším se na vše, snad máš něco z toho už i ty... Johanka je v Karibiku, Renča mě zlobí, vidím ji málo, ale je šťastná, a to je důležitý!
Chybí mi ségra s holkama, vidím je málo, musím na tom zapracovat a dát jim víc času, rostou mi před očima, už to nejsou moje malý holčičky a já už nejsem jejich pubertální tetička. Miluju je. Stejně jako mámu s tátou. Na tomhle se nic nezmění, ani až to budeš číst ty.
Je mi 26 a nemám nic z toho, co jsem dnes už chtěla mít. Ale jaký si to uděláš, takový to máš. Mám v plánu poslouchat své tělo, dát mu vše, co potřebuje, i svojí duši, pečovat o sebe a vytvořit si lepší budoucnost.
Přeju ti, ať tohle čteš po boku milujícího chlapa, ať se tomu můžeš zasmát a nevžene ti to do očí slzy. Snad jsi silná nezávislá ženská a jsi pyšná na to, co máš a co jsi dokázala.
S láskou,
já
